28. dubna ve večerních hodinách jsme z autobusového nádraží Florenc vyjeli do centra renesance, do toskánské Florencie. Cesta byla příjemná, a i když vcelku dlouhá, dojeli jsme v naprostém pořádku. Po ubytování v skromných apartmánech jsme na konci prvního dne šli na krátkou procházku nad město, na Piazza de Michelangelo, odkud byl nádherný výhled na celou Florencii.
Se západem slunce jsme se vraceli zpátky. Nesmím zapomenout na menší příhodu mé dobré kamarádky Dominiky. Na půl hodiny se zasekla ve výtahu. Naštěstí to dopadlo dobře, s pomocí spolužaček se ji podařilo odsud vyprostit.
Následující den jsme časně z rána začali naši exkurzi po památkách na mostě Ponte Vecchio. Zde jsme si dali první delší přestávku na kreslení. Proč ne, vždyť výhledy byly nádherné, řeka Arno v slunečné kráse a kolem typická toskánská panoramata.
Na Piazza della Signoria nás ohromily mnohé významné sochy známých umělců, třeba Únos Sabinek od G. da Bologna, Celliniho Perseus s hlavou Medúzy.
První máj, lásky čas… tento den jsme prošli úžasnou Galerií Uffizi. I když nám hned při vstupu vyhodili vodu, nějak jsme to přežili. Výstava byla jedinečná. Ne jen, že jsem pomalu začala mít ráda dějiny umění, ale též jsem si z toho odnesla krásné a vtipné poznámky k některým dílům.
2. května byl velmi významný svátek. Leonardo da Vinci slavil své 500. narozeniny. Protože on sám rád chodíval odpočinout si od městského života na kopec s vesničkou Fiesole nad Florencií, k tomuto místu směřovaly v ten den i naše kroky. Byl odsud překrásný výhled na Florencii.
Kristýna Š., 8.B
Bylo to třetí den, kdy jsme se vydali do Galerie Uffizi. Z obrazů jsem nasála tunu inspirace a spoustu nezapamatovatelných informací. Některé obrazy mě uchvátily, jiné jsem moc nechápala nebo se mi vůbec nelíbily. Naše skupinka si po výstavě dopřála odpočinek a čekání. Na další tři skupiny s učitelkami jsme čekali vice než dvě hodiny. Poté jsme malovali v zahradách Boboli, odpočívali jsme, užívali si klid a překrásný výhled na okolní krajinu i město.
Ve vesničce Fiesole jsme se šli podívat do kláštera San Francesco, kde jsme strávili velkou část dne. Po prohlídce jsme si odpočinuli v blízkosti kláštera, kde jsme pak tvořili svá umělecká díla. V blízkém obchůdku se suvenýry a občerstvením jsem nakoupila spoustu dárků pro svou rodinu. Cestou z kláštera jsme si dali oběd ve Fiesole, měla jsem lasagne se zelenou těstovinou.
Cesta zpět byla náročná, protože celý den předtím pršelo. Nastydla jsem trochu, ale jinak se mi zájezd líbil. Bylo to zábavné a zajímavé dobrodružství.
Magda L., 8.B
Musím uznat, že Galerie Uffizi byla úžasná, ale prohlídka byla až přehnaně dlouhá. Líbilo se mi to, že jsme tam objevili přesně ty obrazy, o kterých jsme se učili, ale I ty, co neznáme. Holky říkaly: “Proč všechny obrazy, kromě těch, co se učíme, jsou tak hezké, jenom ty, co známe, jsou nic moc?” Což byla podle mě docela pravda.
Na Piazza della Signoria se mi nejspíš nejvíc líbil Michelangelův David, stojící před Palace Vecchio. Hned mě zaujal, protože jsem ho znala a moji představu o své velikosti hodně překonal. Myslela jsem, že je menší.
Kdybych měla zhodnotit pokoj, tak byl hezký, až na to, že chvílemi netekla teplá voda, nebo to, že půlka z nás spala na gauči a také tam bylo málo židlí. Jinak byl pokoj hezký a ten náš i docela prostorný.
Gabriela R., 8.B
Někdo vidí Florencii jako město pro pobavení, já jako město, které může ukázat svůj charakter města. Je tak obrovská, že ani nepoznáš, kde je její začátek a kde je konec. Město má co nabídnout: památky, dobré jídlo, obrazy od nejslavnějších malířů, jako třeba Sandro Bottiicelli, který zde namaloval své nejznámější dílo, Zrození Venuše. Město je samo o sobě krásné, ale stejně je nejlepší se na něj podívat z výšky a užít si ten nezapomenutelný výhled.
Nejvíce se mi líbilo, když jsme šli někam, kde nebylo tolik lidí a kreslili jsme tam krásy Florencie.
Bydleli jsme dál od centra, takže bylo někdy únavné tolik chodit, ale pod našimi apartmány byla nejlepší pizza, takže to pro nás byla vždy po návratu odměna.
Amálie K., 8.B
Zájezd do Florencie byl super. Asi nejvíc ze všech památek se mi líbil kostel San Lorenzo a zvenku samozřejmě Katedrála Santa Maria del Fiore. Když stojí člověk před ní, najednou si uvědomí ještě vice detail. Také byla krásná cesta ke klášteru San Francesco, který stál na kopci nad Florencií. Byl zde hezký výhled a díky bohu I hezké počasí. Zajímavá byla I prohlídka Galerie Uffizi, kde bylo hrozně moc obrazů a různých soch, takže jsme tam strávili asi čtyři hodiny. Poté jsme byli dost unaveni, a tak jsme si šli odpočinout a malovat do zahrad Boboli.
Armand K., 8.B
Na první den ve Florencii vzpomínám velmi ráda. Ve chvíli, kdy se před námi objevila v plné své kráse, žasla jsem nad tím, jak je nádherná. Tak výjimečné a úžasné město jsem v životě neviděla. Připadalo mi to, jako bych se propadla do minulosti mnoho stovek let zpět, kdy všechna města byla postavena v jednom slohu.
Po ubytování jsme se šli na tu nádheru podívat zblízka. Musím uznat, že Florencii nedokáži popsat slovy. Musela bych být velmi dobrým spisovatelem, aby se mi povedly zachytit úhly střech, barvy zdiva a monumentalita veškerých budov, soch a obrazů. Ach, obrazy! Návštěva Galerie Uffizi byla nezapomenutelná. Nepříjemný zážitek spojený s vyhozením láhve s vodou vystřídaly zážitky příjemné. Například nedokončený obraz Leonarda da Vinciho. Nádhera, již neumím popsat. Mohu jen říci, že byl originální svou nedokončeností. Mohla bych na něj hledět dlouhé hodiny a stejně by se mi neomrzel. Ráda bych řekla, že nejsem úplný znalec umění a neumím ocenit mnoho obrazů a soch. Jsem obyčejný člověk, který se postaví před obraz a řekne si, že se mu to líbí, a pokračuje v prohlídce, proto mě velmi překvapilo, že mě tento obraz zaujal. Ani nevím proč. Jistě, nepochybně originalitou. Ale co je na nedokončeném obraze originálního? Proč neobdivuji své nedokončené obrazy? Inu, ruce pryč od úvahy a zpět k pocitům.
Abych pravdu řekla, nejvíce se mi líbily veškeré stavby. Spíše ty, u nichž jsme se tolik nezdržovali, jen je přejeli očima a řekli si, jak jsou nádherné.
Kdybych měla celý článek shrnout do jedné věty, řekla bych to asi takto: Výlet do Florencie byl opravdu nezapomenutelným zážitkem a ráda si jej někdy zopakuji.
Markéta N., 8.B
